Milostné citáty a básně

Ráda bych zde uvedla milostné a děkovné citáty a básničky, které jsou dokonalým pomocníkem k vyjádření lásky a respektu. Přispívají k poetickému působení emocionálně laděného textu a jsou proto jeho podstatnou součástí. Jejich využití je velmi široké – můžeme je zakomponovat nejen do proslovů na svatbách, ale i do manželských slibů, vyznání lásky nebo do textů určených k výročí svatby. I já mám své oblíbené favority, které upřednostňuji před ostatními:
„Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne.“
„Láska je tehdy láskou, neočekává-li od druhého žádnou lásku.“
„Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…“
„Lásku si nelze vynutit ani vyloudit lichotkami, přichází sama, nehledaná, nečekaná, nežádaná.“
„Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.“
„Láska jsou dvě těla a jedna duše, dvě srdce a jeden tlukot.“
„Pravá žena je pro Vás ta, kterou milujete takovou, jaká je, žena, kterou nemusíte v ničem měnit.“
„Někoho milovat znamená především přijmout ho takového, jaký je!“
„Milovat neznamená hledět jeden do druhého, ale pohlížet společně jedním směrem.“
„Odpouštění je větším důkazem lásky než žárlivost.“
„Láska se ve mně rozlévá jak moře, tak velká je a hluboká. Čím víc jí dám, tím víc jí mám. Je nekonečná.“
„Skutečná láska se nikdy nevyčerpá, a když se obrátíš k té pravé studni, bude tím štědřejší, čím více z ní budeš pít.“
„Pravá láska je ta, v níž máme větší radost z druhého než ze sebe.“
„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“
„Občas se na tebe podívám a říkám si, jak je možné, že jsem měl takové štěstí.“
„Někdy prostě jen potřebujeme objetí milované osoby a všechny naše starosti jsou rázem pryč.“
„Někdy se dva lidé musejí nejprve rozloučit, aby si uvědomili, že bez sebe nedokážou žít.“
„Láska. Když se ti začne stýskat hned po tom, když se rozloučíte.“
„Nehledej nejkrásnější osobu na světě. Hledej někoho, kdo udělá nejkrásnější tvůj život.“
„Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého.“
„Jestliže v lásce vyhraje pouze jeden, pak prohráli oba.“
„Opravdová láska je umění najít ve světě někoho, s kým si rozumíš lépe, než se sebou samým.“
„Láska to je štěstí, které si dáváme navzájem.“
„Podstatou lásky nejsou drahé dary, ale drazí lidé.“
„Jaké štěstí být milován… A ještě větší štěstí skutečně milovat.“
„Člověk ustupuje, když je moudrý, nebo když je ženatý.“
„Manželství není skvělé, když se dá dohromady dokonalá dvojice. Skvělým manželstvím je, pokud se nedokonalá dvojice naučí těšit ze svých rozdílů.“
„Šťastné manželství je stavba, kterou je potřeba stavět každičký den znova.“
„Před manželstvím mějte oči otevřené, v manželství je potom trochu přimhuřte.“
„Manželství je moře, pro které dosud nevynalezli kompas.“
„Ideální manželství má dva předpoklady, muž musí být hluchý, žena slepá.“
„Ideální manžel je muž, který nikdy nezapomene datum narození své ženy, ale nikdy neví, kolik je jí let.“
„Opravdu ideální manžel je muž, který zachází se svou manželkou přesně tak jako se svým novým vozem.“
„Dávám Ti srdce a čistou lásku, Ty vrátíš mi vše, co dám Ti já, společně půjdeme životní stezkou, Ty budeš můj, já budu Tvá.“
„Zůstaň se mnou, ruku v ruce se mnou pojď, zůstaň a srdce mé k štěstí doprovoď.“
„Ve víru života jsem Tě vyhledala a do rukou Ti dala život svůj, starej se o něj, lásko moje, vždyť to bude i život Tvůj.“
„Beru si lásku z lásky, jen Tebe miluji, nevezmu nikdy zpátky, co dnes Ti daruji.“
„Končí již krásné a vznešené JÁ, začíná prosté, ale o to krásnější MY.“
„Jako je koráb připoután k molu, jako je s ohněm spojen dým, patříme k sobě, půjdeme spolu, Ty jsi má láska, já to vím.“
„Chci s Tebou celý život žít, chci jenom Tebe v srdci mít, chci Tvoji lásku láskou oplácet, nechci se s Tebou nikdy rozcházet.“
„Chci Ti moc poděkovat za to, že díky Tobě teď už vím, co je v životě nejdůležitější. Děkuji!“



Sladká růžičko, milovaný mazlíčku,
pousměj se maličko, chci ti dát hubičku.
Každý večer tajně vyznávám ti lásku,
ale tvá fotka mlčí, je bez hlásku,
chtěl bych slyšet tvá slova hřejivá,
po kterých se mi v hlavě zatmívá.




Není důležité, jestli je dnes zvláštní den,
já tě miluji stále bezhlavě a bláznivě
a není to jen sen.




Do dlaně Ti píšu prstem dva řádky,
jenom pár slov, co nikdy nevezmu zpátky,
že chci být s Tebou do konce světa,
na nejdelší román stačí jen jedna věta…




Která je nejhezčí z hvězd?
Kolik je v životě cest?
Co je to vlastně ten osud?
To neznal jsem až dosud.
Teď už vím, že ty jsi ta nejkrásnější hvězda,
moje jediná životní cesta
a osud je, že jsme se potkali
a naše srdce i duše se setkaly




S tvou něžnou pusou na čelo
podzimu se nás zželelo
a listí spadlé na stráni
nám léto z parků vyhání

Však v srdci slunce nehasne
a city, které nejasně
nám v létě daly výhybku
teď splynou v jednom polibku

Tak po dešti se barví duha
a já s úsměvem dobrodruha
čekám tě zase na perónu
pro jednu jízdu – tam a spolu




Chci tvoji vůni v koupelně
chci tebe kolem mého těla
chci naše hvězdy na seně
chci všechno,
co jsem vždycky chtěla

Chci domov blízko u lesa
a branku štěstím malovanou
chci sen, s nímž srdce zaplesá
chci postel láskou rozestlanou

Chci modrooké malé jmění
to nejlepší, co zbyde z nás
chci povídat mu do setmění
že nejhezčím je ze všech krás

A chci tvé vrásky rety slíbat
a zůstat s tebou napořád
a srdce tvoje v mém si hlídat
a žít jen z tvého „mám tě rád“




Miluju Tě,
jen Ty jsi láska má,
tak něžná, vzrušující,
jediná.

Miluju Tě stále víc,
každý den toužím stokrát to říct,
že jen s Tebou lásku prožívám
a s Tvým jménem na rtech
vstávám i usínám.

Miluji Tě,
tak nenechávej mne už samotnou,
přijď a do svých dlaní vezmi ruku mou.
Bez Tebe se mé srdce souží,
zašeptám ti do ouška, po čem toužím
a jak moc Tě miluji…




Děkuji tobě, lásko, že jsem pro tebe žil.
Na tvých křídlech nechal se nést, když jsem o tobě snil.
Jak moc samotou se trápil, po tobě jen toužil.
Ve svých snech tě dlouze líbal a něžně hladil.

Děkuji životu, že jsem tvou krásu aspoň na chvíli spatřil.
Na kolenou klečel a hlavu svou v pokoře sklonil.
K tobě se modlil a víc než v Boha tvému úsměvu věřil.
Byl jako slunce, co mě hřál, když v duši mé zářil.

Děkuji tvým hlubokým očím, jejich pohled jsem miloval.
Jak jsou upřímné, když do nich jsem se koukal.
Ten hluboký pohled plný citů v nich rozpoznal.
Plamínky vášně a slzičky štěstí, když jsem tě líbal.

Děkuji tvým rtům, vždyť svými jsem se jich dotýkal.
Jak byly sladké, na jejich chuť na jazyku jen vzpomínal.
Ty dva plátky růže rudé, jejich křehkost dobře poznal.
Jejich střípky, co bolí, navždy do duše své jsem uschoval.

Děkuji větru, co ve tvých hedvábných vlasech vál.
Jsou jako hříva vraníků, co znají jen nekonečnou plání cval.
Pevné a lesklé, na jejich záři se jen v údivu zasněně díval.
Jejich jemnost na prstech cítil, když jsem se jich dlaní něžně dotýkal.

Děkuji přírodě, vždyť stvořila tvou ryzí krásu.
Jak je čistá a já v ní našel svou víru i spásu.
Její dokonalosti se klaním ve svém údivu i úžasu.
Jako obraz na zdi ji ve své paměti navždy ponesu.

Děkuji osudu, můj plamen života pro tebe hořel.
V srdci mě hřál ten plamínek svou silou, co v sobě měl.
Jak dlouho plápolal, zvuk jeho tepla ve mně zněl.
Pocitem štěstí mě naplnil a já to v té chvíli nevěděl.

Děkuji, to slovo moudrostí věků, jako symfonie zní.
V pokoře před tou krásou, co její noty poslouchám, mé tělo se sklání.
Mysl čas nevnímá, chce snít a zná jen to své trápení.
Děkuji, má lásko, člověk svůj osud sám nezmění.

V slzičkách nostalgie ve svých snech mé myšlenky vzpomínají.
Jen tobě a tvé kráse, má lásko, tiše šeptám, hlasem zastřeným děkuji.




Já znám dívku jednu, co pro mě moc znamená.
Já znám dívku jednu, nebo se mi jen ve snech zdá?
Ne! Je skutečná, krásná, oči jako diamant co září.
Kůže jako pavučina hebká, je mým letním dnem v kalendáři.
Já znám dívku jednu, v jejíž náruči chci dál snít.
Je vločkou sněhu v lednu, již ve své srdce nechám vpít.
Je nekonečným mořem, co rozlévá se mi v duši.
Je mému srdci motorem, je zlatým šípem v amorově kuši.
Já znám dívku jednu, jen nevím jak jí to říci mám.
Že se bez ní ani nehnu, že své srdce jí na dlaň dám.
Že je tím co tvoří růži, jejíž trny hladí mou tvář.